PODZIMNÍ DNY NA HOUBY
Mám ráda pestrost podzimu a jeho zemitou až tlející vůni spojenou s houbami. Houbařské výpravy, pro mě vždy znamenají objev něčeho nového, zajímavého, fascinujícího, nejen zběsilou honbu po hřibovitých houbách s rourkami 🙂 V dětství má houbařská vášeň dokonce vyvrcholila tím, že jsem si vytvořila vlastní ilustrovaný atlas hub. Okouzlovaly mě různé struktury, tvary a především pestré barvy plodnic. A k úžasu mě často přivádí i teď.
Takhle to prostě bylo, nic jsem nearanžovala 🙂
V posledních dnech jsem narazila na několik hub, které u mě vyvolaly nějakou reakci. Ať už trochu odpor v případě dřevokazné čihovitky masové, která (jak již název napovídá) se přede mnou na starém kusu dřeva rozkládala jako nějaké pohozené syrové mleté maso na prkýnku. Nebo zvědavost v případě lesklíka křehkého, který vlastně ani není tak úplně houbou.
čihovitka masová 
lesklík křehký
Není houba jako houba, natož pak hlenka, kterou lesklík je. Hlenky pro mě vždy zůstávaly trochu stranou. Jako dítě jsem si na starých pařezech sice ráda hrávala s vlčím mlékem, jako jejich nejznámějším zástupcem, a rozmazávala jeho růžové nebo oranžové bobulky klacíky. Tajemný svět hlenek však pro mě jinak zůstával utajen. Přece, co by to bylo jiného než houba?
Hlenky původně řazené mezi houby bývaly, ukázalo se ale, že jejich jediná buňka, která má několik mnoho jader, vykazuje jak znaky buňky hub, tak znaky buňky živočichů, a přesto není ani jedné z těchto říší příbuzná. Tato záhadná forma živé hmoty spolu prý také komunikuje a podle některých vědců jeví i určité známky “inteligence”. Jako každý jiný živočich jdou hlenky za potravou. Jakmile někde dojde potrava, projeví se hlenka většinou nějakým různě barevným a formovaným slizovitým útvarem, aby se jeho prostřednictvím mohla přesunout na jiné stanoviště, kde už bude do čeho se pustit (pro představu video níže) . Zase podobně jako houby se hlenky rozmnožují výtrusy.
lošák jelení 
mísenka oranžová
Těchto přírodních výtvorů se houbařské nájezdy těchto dnů nejspíš týkat nebudou, i když proti gustu…V lesích ale naštěstí zůstává i řada dalších, téměř ohrožených houbových pokladů. Podél cest Polomených hor jsem teď narazila třeba na lošáka jeleního, rozpoznatelného tím, že mu na spodní straně šupinatého klobouku míří oproti jiným houbám k zemi maličkaté krápníky, ostny. O něco dál za humny mi zase šedý štěrk pod nohama rozzářily o poznání menší, o to výraznější mísenky oranžové. Už se těším na další houbařskou výpravu, až pro sebe zase něco nového objevím.