Ta vesnička mě oslovila už kdysi v dětství, její název byl pro mě něco jako zaklínadlo. Při průjezdu údolní krajinou jsem ho vyslovovala a zvedala oči k vrcholkům okolních svahů, abych kdesi mezi stromy spatřila ony Čertovy hlavy. Želízy!

Během dospívání jsem na kouzelné místo a jeho tajuplnou krajinu zapomněla. Když jsem se ale přestěhovala do vlastního bytu na okraji Prahy, neustále jsem měla při pohledu z okna její mlžnou siluetu naservírovanou před sebou jako na talíři. Majestátní vrcholky obou Bezdězů, protáhlý hřeben Vrátenské hory slévající se s Houseckými vrchy, oblý Říp, vlnící se Sedlo…. Jakoby mě tento horizont magnetizoval a lákal k sobě stále blíž a blíž. Pořád jsem ale nenacházela odvahu tuto mystickou krajinu pro sebe znovuobjevit a opět zažít ten pocit z dětství.

Jako malá jsem v Praze vždy obdivovala ten modrý domeček ve Zlaté uličce, aniž bych věděla, že tam chvíli „nějaký“ Franz Kafka žil. Když jsem pak dlouho pracovala na Starém Městě, pravidelně jsem chodívala kolem jeho rodného domu. I když byl Franz Kafka poměrně světoběžníkem, vůbec by mě nenapadlo, že když mě nakonec osud chtě nechtě přece jen zavane bydlet do Želíz, bude mě tento existencialista doprovázet na cestě i tady, na pamětní desce domu č. p. 76, bývalého penzionu Olgy Stüdlové.

• 

• 

• 

• 

Želízy bývaly Praze poměrně blízkým, laciným a možná proto i velmi oblíbeným letoviskem. Kolem lesy, slunné louky, čerstvý vzduch, zkrátka ideální prostředí na zotavení se z tuberkulózy. V letech 1918 – 1923 se tu Franz Kafka ukázal čtyřikrát. Celkem tu strávil 145 dní, tedy asi 5 měsíců, a byl tu poměrně čilý.  Během svého druhého pobytu se seznámil s Julií Wohryzkovou, během třetího zase s Minze Eisnerovou. Napsal tu také známý bilancující a nikdy neodeslaný Dopis otci.  

Zcela neúmyslně jsem ve šlépějích Franze Kafky šla ještě dál, když jsem se čerstvě po přestěhování rozhodla chodit do sousedního Liběchova ke koním. Jejich majitelé totiž obývali dvojdomek pod vinicemi a Kostelíčkem na kraji Liběchova (č.p. 21). Přímo v něm devatenáctiletý Franz Kafka ještě jako student práv v roce 1902 strávil prázdniny. V dopise spolužákovi domek popsal: “Právě naproti vinici na Landstrasse hluboko v údolí stojí malý domek, první a poslední z vesnice.….” Náhoda?

• 

• 

Ať už je tomu jak chce, na Franze Kafku si tradičně alespoň vzpomenu každé podzimní období, kdy se v domě potýkáme s invazí nějakého druhu hmyzu. Představa jeho možných lidských rozměrů a uvězněného pocitu v takovém těle, který Kafka vystihuje povídkou Proměna, mě totiž děsí. Po různých beruškách v minulých letech jsou to právě teď vroubenky americké, které se v ČR jako invazivní druh objevily relativně nedávno. Původně pocházejí z Kanady a jsou považovány za škůdce borovic. Jak je tu tak pozoruji, úplně v kresbě barev na jejich zádech spatřuji lidskou postavu, ostře řezanou tvář a  pronikavý pohled 🙂 

• 

• 

Zdroje informací a obrázků: libechov.cz, wikipedia.org